Nazdárek tankisti, včera jsem se stal součástí vášnivé debaty ohledně stylu mé hry, výběru pozic a cílení prospěchu. Nebudu chodit okolo horké kaše. Zkrátka a jednoduše jsem byl bezostyšně nařčen, že se se mnou už nedá hrát. Autorem výroku byl kamarád z klanu, se kterým jsem přibližně před půl rokem jezdil velmi často čety a po delší pauze jsme spolu hráli až nyní.

Byl jsem obviněn, že jezdím pouze na pozice, ze kterých si nastřílím velké množství damage a že nejsem ochotný umřít pro team, ba ani pro své kamarády v četě. Jako argument mi bylo vysvětlováno, že umřít na správném místě (nejčastěji tam, kde je velká přesila nepřátel) pomůže k výhře mého teamu mnohem víc, než mé neustálé hledání slabých míst, okusování protivníků z dálky a lovení raněných bezmocných kusů.

Dlouze jsem nad tím při usínání přemýšlel a vzhledem k tomu, že právě zmíněný půlrok považuji jako období, během kterého jsem se nejvíce skokově zlepšil, rozhodl jsem se napsat tento článek.

O staty jde vždy až na prvním místě!

Mé aktuální statistiky vidíte na prvním obrázku nahoře a kamarádovy statistiky na druhém obrázku níže.

Sith_IdzIkSith_mprrrrrPointa je v tom, že zhruba před půl rokem jsem měl velmi podobné statistiky jako můj kamarád. Celkové WN8 jsem měl kolem 1800, recent 2000-2200 a když jsem měl špatný den, tak jsem končil se šňůrou proher a WNkem přišpendleným k tisícovce.

Myšlenky zločince

Co se ve mně tedy zlomilo a proč se to někomu nemusí líbit? Jde o to, že je potřeba si uvědomit, že jste často nejlepší hráč v celé bitvě a je vaší zodpovědností nastřílet nejen svá HPčka, ale nejlépe ještě HPčka dvou nejhorších hráčů v teamu, aby se misky vah naklonily byť jen trochu ve váš prospěch. Každému je jasné, že v takovém případě je nutné využívat nejen HP vašeho tanku, ale i HP svých spoluhráčů. A jak že se to dělá? No jednoduše, musíte rozdávat dmg a zabíjet nepřátele, zatímco okolo vás dostávají dmg a umírají vaši spoluhráči. Zní to neskutečně sobecky, ale když si uvědomíte, že dokážete zabít dva protivníky, zatímco obětujete jednoho spojence, je celkový koncept teamově prospěšný a pomáháte tak vlastně i těm obětovaným rajčátkům k výhře. A jestli si myslíte, že se mi špatně spí, tak opak je pravdou, rajčátka by umřela i beze mě. Já jen využívám jejich hloupé smrti k tomu, aby ač nevědomky byla teamu prospěšná alespoň svým životem.

Ke kamarádům v četě se takto nechovám a jsem i ochotný za jejich záchranu položit život. Nemůže se na mě však nikdo zlobit, když vidím, jak tento kamarád jede na zbytečně riskantní pozici, ze které není v případě potkání přesily návratu, že tam s ním nepojedu zemřít. Navíc když jsem ho o svých záměrech dopředu informoval.

Dámy a pánové, hrajeme kompetitivní hru! Proto věřte, že kdo se nenaučí přemýšlet tak, aby měl vždy v boji nějakou výhodu na své straně, bude vždy jen žrádlo pro ty, kdo takto přirozeně přemýšlejí. Útočte proto pokud možno pouze z boku, nebo ještě lépe do zad. Mějte na své straně vždy výhodu terénu tak, aby nepřátelé viděli váš nejsilnější pancíř, zatímco vy vidíte jejich slabiny. Ukazujte se vždy jen na dobu, kterou nezbytně potřebujete k výstřelu. Najíždějte pouze na protivníky, proti kterým máte výhodu v HP, levelu, dpm, armoru nebo přečíslení. Nemáte-li žádnou z těchto výhod na své straně, neváhejte změnit pozici, klidně i za vlastní linie a využijte své spojence na zdržení nepřátel, než si najdete místo, odkud budete schopní své spojence pomstít.

Z fér souboje nemůžete nikdy vyjít spokojení, protože i když vyhrajete, jste natolik poškození, že vás tento stav značně limituje ve zbytku bitvy. A jak už jsme si řekli na začátku, nastřílet svá HP prostě nestačí!

Temná strana síly

Mnozí se mnou zřejmě nebudou souhlasit. Já jsem však již překročil linii, ze které není návratu. Dávno jsem totiž pochopil, že pomáhat spojencům na publicku se v drtivé většině případů nevyplácí. A když se vydáte někomu na pomoc, tak on vás s klidným srdcem nechá právě v těch stejných sračkách, ze kterých jste se ho snažili vytáhnout. Pro mě už není cesta zpět a každá bitva pro mě nyní představuje boj 1-3 versus 15. Nic než můj úspěch a úspěch mé čety mě nezajímá a pokud na ohořelé bitevní pláni vlaje vlajka vítězství, je každý spojenec postradatelný. Dokáže se snad něco vyrovnat pocitu, kdy vaše četa zabije 13 nepřátel, každý z vás má 4-6 tisíc nastříleno a vy úplně cítíte, že bez vás by ta bitva byla úplně ztracená? Myslíte si, že zachránit spojence vlastním životem v první minutě bitvy jen proto, aby za 10 vteřin stejně umřel, má větší smysl? Já tedy ne. Říkejte tomu třeba sobectví, pro mě je to schopnost dosáhnout vyššího dobra, přes proces prozření a ochotu konat nutné zlo.

A že prý hraní na DMG není zábava? Že honěním poškození hraji jen na staty a že nehraji pro tým, ale pro sebe? No, řekněme si to na rovinu, nikdy mě nebavilo umřít v první minutě s minimálním nástřelem. Přijde mi totiž mnohem zábavnější, rozdávat žihadla všude kolem po dobu celého trvání bitvy a výsledky mluví zcela ve prospěch mého přístupu.

Poměr výher i proher jasně ukazuje, že umřít dříve, než je to nutné, se téměř nikdy nevyplatí a teamu vždy prospějete více jako vychytralá liška než jako nevinné a hloupé kuře. Proto budu i nadále brázdit vody publicku ve své „Search and Destroy“ náladě a doufám, že nikdy nebudu vaší obětí ;).

Sith_text

Život je krátký, hraj víc!

Categories: World of Tanks

Vložte komentář